V současné době se diskutuje vhodnost aplikace biologické léčby u pacientů s RA se střední aktivitou. Cílem studie bylo porovnat výsledky léčby pacientů s revmatoidní artritidou střední aktivity a vysoké aktivity prvním anti-TNF preparátem v běžné klinické praxi.
Jednalo se o retrospektivní kohortovou studii pacientů zařazených do národního registru ATTRA. Do studie bylo zařazeno 2416 pacientů, z toho 2231 mělo vysokou aktivitou (DAS 28 > 5,1) a 185 pacientů střední aktivitu (DAS 28 3,2-5,1). Pacienti byli sledováni 1 rok a hodnoty DAS 28 byly ve všech hodnocených intervalech nižší u skupiny se střední aktivitou než u skupiny s vysokou aktivitou, p < 0,001. Stavu nízké aktivity (DAS 28 < 3,2) pak docílili pacienti se střední aktivitou v 74 % a pacienti s vysokou aktivitou v 52,2 %, p < 0,001. Signifikantní rozdíly byly ve prospěch léčby střední aktivity zjištěny i u dalších sekundárních ukazatelů.
Dále bylo provedeno srovnání pacientů se střední a vysokou aktivitou, vybraných metodou propensity score matching, kteří se již neliší ve vstupních charakteristikách. Pacienti se střední aktivitou mají 2,4krát větší šanci na dosažení remise nebo nízké aktivity dle DAS 28 po 6 měsících a 1,7krát větší šanci na dosažení remise či stavu nízké aktivity po 12 měsících léčby oproti pacientům s vysokou aktivitou na začátku léčby.
Velká retrospektivní analýza výsledku léčby anti-TNF terapie ukázala, že terapie pacientů s RA ve stavu střední aktivity je účinnější než ve stavu vysoké aktivity, protože signifikantně častěji je dosaženo žádoucího cíle, tzn. dosažení stavu nízké aktivity či remise.