V posledních dekádách jsme svědky významného pokroku v poznání molekulárních charakteristik nádorů, jehož odrazem je vývoj nových léků uplatňujících se v systémové léčbě nádorových onemocnění. Pod záplavou odborných prací věnovaných této problematice se mnohdy ztrácí důležitost, kterou v onkologické léčbě zaujímá radioterapie, a to i přesto, že léčebné ozařování je součástí léčby u většiny pacientů se solidními nádory a díky svému kurativnímu potenciálu zůstává nejúčinnějším nechirurgickým léčebným postupem.