Abstrakt
Tento článek se zabývá genealogií pojmových definic "právního folkloru" jako předmětu studia před zformováním evropské právní etnologie a antropologie práva, zejména v rámci historickoprávní školy v 1. polovině 19. století. Stopováním způsobu, jakým bylo téma "právního folkloru" kategorizováno, sleduje tento článek vývoj jeho definic od právních starožitností v 18. století, Herderova pohledu na oralitu práva v původních biblických zdrojích až po chápání archaických právních zvyků u Jacoba Grimma jakožto součásti lidové poezie.
Grimmův romantický přístup je užíván k osvětlení odlišnosti jiných soudobých přístupů, zejména protichůdného pragmatického výzkumu soudobé ústavy, který vyvinuli Joseph Anthon Rieger a Joseph Mader. Zdá se, že "právní folklor" nabyl nového významu v období po rozpadu Svaté říše římské (1806).
Především jeho pojmové definice jako "zvykové právo" a "lidové právo" jsou rozebírány z hlediska jejich formovaní novými nacionalistickými a univerzalistickými vzorci dobového myšlení. Na závěr, článek klade do popředí rozšíření horizontů, v nichž je právo zkoumáno, vysledovaného v tomto vývoji, k němuž došlo ještě před vznikem vlastního etnologického výzkumu práva.