Lisabonská smlouva přinesla nové pravomoci pro Evropský parlament, jakož i pro vnitrostátní parlamenty členských států. Takový přístup je obecně považován za rozhodující krok k útlumu demokratického deficitu v postupech EU rozhodující.
Evropská unie je již dlouhou dobu klasifikována jako "deficit demokracie", vzhledem k nadřazenosti exekutivních rozhodnutí před parlamentními procedurami. Nicméně tyto jevy byly označeny jako důkaz, že EU není "federální superstát", ale mezinárodní organizace sui generis.
Nové teoretické analýzy, včetně případu - práva Evropského soudního dvora, stejně jako v český Ústavní soud ukazují, že evropská demokratická rovnováha se skládá také z rozhodovacích procesů národního parlamentu. Nejen Evropská unie, ale i jeho "demokratický deficit", je tedy generis sui jednotky.