Abstrakt
Adenomatózní polypózní syndromy představují skupinu hereditárních multisystémových nádorových onemocnění charakterizovaných výskytem četných adenomů především kolorekta (ale často i jiných částí trávicí trubice). Zatěžují svého nositele vysokým celoživotním rizikem především kolorektálního karcinomu (až 100 %), ale i jiných malignit.
Nejvýznamnějším autozomálně dominantn ě dědičným syndromem je familiární adenomatózní polypóza (FAP); nejčastější autozomálně recesivně dědičná forma je MUTYH-asociovaná polypóza (MAP). Kolorektální adenom je definován jako premaligní neoplazma tvořené dysplastickým epitelem.
Aktuální klasifi kace WHO mluví o konvenčním adenomu (conventional adenoma) v kontrastu s druhou skupinou premaligních kolorektálních neoplazií, kterými jsou pilovité léze (serrated lesions, viz syndrom pilovité polypózy). Existence tohoto dobře defi novaného a relativně pomalu rostoucího prekurzoru kolorektálního karcinomu umožňuje i v případě hereditárních adenomatózních polypóz efektivně tyto poruchy endoskopicky diagnostikovat, sledovat a snížit riziko vzniku kolorektálního karcinomu - především chirurgickými a částečně i endoskopickými postupy.
Makroskopicky mají adenomy nejrůznější tvar od klasických stopkatých polypů přes tzv. široce rostoucí neoplazie minimálně prominující nad úroveň sliznice až po zcela ploché a zřídka vkleslé léze (blíže viz Pařížská klasifi kace). Histologicky dělíme adenomy na tubulární/tubovilózní/vilózní s dysplazií nízkého/vysokého stupně; termínem pokročilý adenom označujeme léze nad 10 mm velikosti a/nebo s vilózní komponentou a/nebo s vysokým stupněm dysplazie.
S vývojem adenomu jsou na molekulární úrovni spojeny změny v některých klíčových genech ovlivňujících růst (APC, KRAS, SMAD4,TP53). Časná změna se objevuje ve WNT signální cestě související nejčastěji s alterací funkce APC (adenomatous polyposis coli), která vede ke kumulaci β-kateninu. Vrozená (konstituční) patogenní mutace APC genu pak vede k nejčastější familiární adenomatózní polypóze.