Abstrakt
Příspěvek sleduje ranou uměleckou tvorbu Ignáce Cornovy, zejména jeho méně známé ódy a válečnou poetickou sbírku s názvem Die Helden Österreichs besungen in Kriegsliedern. Vychází ze soudobých výzkumů poslední třetiny 18. století, které zaměřily pozornost na dynamické proměny společnosti spojené s mediální transformací, vytvořením moderního publika a proměnou toho, co znamená umělecká a naučná tvorba.
Složitost konceptualizace tohoto období tkví mimo jiné v tom, že se v něm potkávají starší "barokní" tradice a "modernější" proudy budoucích národních hnutí. Text toto dělení do jisté míry obchází a nabízí rámec, v němž je Cornovova tvorba nahlédnuta jako doklad svérázné kulturní situace s vlastními rysy a znaky.
Příspěvek si klade za cíl představit Cornovovy prvotiny v tomto dnes už trochu nesnadno reflektovaném kontextu dobové literatury. Nepůjde tedy ani tak o to hledat v těchto počátcích "budoucího" Cornovu či "zárodky" dalšího vývoje.
Spíše je cílem rehabilitovat dobový literární kontext českých zemí 70. a 80. let pohybující se mezi pozdně barokními ódami, válečným zpravodajství a osvícenským patriotismem. Do Cornovovy blízkosti jsou postaveni dnes už pozapomenutí Vojtěch Koťara, Michael Denis či Johann Joseph Eberle nebo Václav Thám.
Výsledkem není hromadná biografie ale spíše problémová analýza jednoho segmentu doby, pro niž těžko hledáme označen