Svoboda pohybu je s problematikou migrace a azylu úzce spojena. S určitou nadsázkou lze konstatovat, že bez svobody pohybu ve smyslu možnosti překročit státní hranice neexistuje ani migrace, ani uprchlictví. Člověk se stává cizincem nebo uprchlíkem až poté, co opustil území státu, jehož je občanem.
Z přeshraniční dimenze této svobody vychází také koncepce volného pohybu unijních občanů jako jednoho z pilířů vnitřního trhu EU.