Abstrakt
Příspěvek se zaměřuje na zhodnocení současného stavu unijní úpravy odpovědnosti členského státu za škodu způsobenou porušením povinnosti podat předběžnou otázku k Soudnímu dvoru Evropské unie dle čl. 267 odst. 3 SFEU. Vedle zhodnocení současné právní úpravy rozebírá také samotnou praktickou uplatnitelnost tzv.
Köblerovy doktríny a přichází s návrhy, jak zvýšit její využitelnost a efektivitu. Je tomu tak předně proto, že dle názoru autora nepoložení předběžné otázky soudem členského státu mimo jiné zakládá ve vztahu k účastníkům vnitrostátního soudního řízení též porušení práva na účinnou soudní ochranu (coby jednu z obecných právních zásad, které jsou součástí primárního práva EU).
V příspěvku představeny možnosti pro zefektivnění procesu rozhodování vnitrostátního soudu o položení či nepoložení předběžné otázky ve vztahu k úspěšnosti pozdějšího vymáhání náhrady škody jednotlivcem dle Köblerovy doktríny. Je tak činěno za pomoci komparativní analýzy primárního unijního práva, relevantní judikatury Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva.
Cílem práce je přiblížit postup uplatňování odpovědnosti členského státu za škodu způsobenou jednotlivcům v případech, kdy porušení práva EU vyplývá z rozhodnutí soudu členského státu, který rozhoduje v poslední instanci, konkrétně pak v případě nepoložení předběžné otázky k Soudnímu dvoru tímto soudem, a dále nastínění možností pro plnou účinnost tohoto institutu v praxi s přihlédnutím k aktuálnímu judikaturnímu vývoji v rámci EU.