Abstrakt
Veslování je kondičně determinovanou sportovní disciplínou. Zásadním faktorem veslařského výkonu jsou silové schopnosti. Cílem této studie bylo zjistit úroveň maximálních silových schopností veslařek české národní reprezentace u tří nejvyužívanějších veslařských cviků (dřep, mrtvý tah a přítah) a současně porovnat veslařky zařazené do reprezentačního družstva A a družstva B.
V porovnání s normami publikovanými v anglosaské literatuře vykazují české reprezentantky nižší
úroveň relativních silových schopností u dřepu (1,23 vs. 1,6 kg . kg-1 tělesné hmotnosti) a zejména u přítahu (0,86 vs. 1,2 kg . kg-1). Veslařky reprezentačního družstva A vykazovaly v průměru vyšší míru relativních silových schopností než veslařky reprezentačního týmu B. Rozdíly nicméně nebyly vyhodnoceny jako prakticky nebo statisticky významné (p = 0,8). Dodejme nicméně, že porovnávané reprezentativní vzorky nenabývaly dostatečného rozsahu pro adekvátní statistickou analýzu.
Českým veslařkám bychom doporučili zaměřit se na rozvoj maximálních silových schopností se speciálním zaměřením na horní končetiny a trup. Trenérům bychom zároveň doporučili pravidelnou diagnostiku silových schopností svěřenkyň prostřednictvím těchto základních cviků.