Kapitola se zaměřuje na problematiku (ne)porovnatelnosti žákovských dat založených na sebehodnocení, a to se zaměřením na oblast měření žákovských ICT znalostí a dovedností. V pedagogickém výzkumu jsou dotazníky obsahující sebehodnoticí položky s hodnoticími škálami široce užívány k měření různých konceptů (např. ochota se předmětu věnovat, úzkost z předmětu, motivace k učení se předmětu). Na základě takových dat pak bývají vzájemně porovnávány různé skupiny žáků (dle typu školy aj.). Data však mohou být zkreslena tím, jak různé skupiny žáků užívají hodnoticí škály a reportují úroveň měřených konceptů. To může vést k mylným závěrům o úrovni těchto konceptů u různých skupin žáků. Metodologická limitace může mít zásadní dopady na výpovědní hodnotu výsledků pedagogického výzkumu a potažmo i výzkumu v dalších společenských vědách. Na základě nepřesných výsledků mohou být posléze přijímána nevhodná opatření v oblasti vzdělávací politiky, což může negativně ovlivňovat další vývoj v oblasti vzdělávání.
Autoři se problematikou zabývali v kontextu měření úrovně ICT znalostí a dovedností žáků v České republice (GAČR 17-02993S - Faktory ovlivňující sebehodnocení ICT dovedností studentů středních škol). V souladu se záměrem knihy představujeme v této kapitole postupy i výzvy řešeného výzkumného projektu s důrazem na metodologické aspekty. Vyzdvihujeme doporučení pro další výzkum a přesahy realizovaného výzkumu zejména do metodologie výzkumu ve společenskovědních oborech.