Úvod: Ve střední Evropě existuje málo informací o odlišnostech mezi městskými a venkovskými ordinacemi primární péče. V tomto článku se snažíme zkoumat rozdíly mezi všeobecnými praktickými lékaři v České republice analýzou nákladových dat největší tuzemské zdravotní pojišťovny v celkové výši 69,7 mld. Kč.
Metodika: Porovnávali jsme celkové roční náklady na registrovaného pojištěnce (s věkovou indexací) za rok 2016 (pro 4,69 mil. dospělých pacientů) ve vybraných oblastech, které všeobecní praktičtí lékaři přímo ovlivňují. Praxe byly rozděleny do tří hlavních skupin (městské, přechodné, venkovské) podle vlastní typologie vycházející z principů rozdělení území dle OECD.
Výsledky: Městské praxe dosahují nejvyšších nákladů na péči svých pacientů, na periferii jsou nižší, a to především u přechodného typu (o 7 %). Mimoměstské praxe provádějí více výkonů (o 6 %, resp. 18 %), více využívají radiodiagnostiku, laboratoř a předepisují více léků (18 %, resp. 32 %). Méně využívají služeb specialistů a home care. U péče indikované jinými lékaři jsou náklady mimoměstských praxí nižší ve všech položkách, v řádu jednotek procent u preskripce (5 %, resp. 6 %), v řádu desítek procent u ostatních sledovaných položek (11-41 %).
Závěr: Mimoměstské praxe všeobecných praktických lékařů v České republice mají, při stejné výši kapitace, nižší celkové náklady na péči o registrované pojištěnce. Otázkou pro další výzkum zůstává, zda skutečně pracují efektivněji, nebo zda jde o obraz horší péče v důsledku nerovnoměrného prostorového rozmístění zdravotních služeb.