Abstrakt
Kniha zkoumá, jakou roli hráli členové jezuitského řádu jako lékaři nebo lékarníci. Ačkoliv jezuitský řád nebyl výslovně špitálním řádem, někteří jeho členové přispěli k rozvoji medicíny (například někteří misionáři).
Ještě zajímavější otázkou je role zázračných uzdravení a protimorních světců a vztah mezi ?přírodní? a ?duchovní? medicínou. Autoři řeší tyto otázky v kontextu posledních dvou morových epidemií v Čechách (1679-1681, 1713-1715)