Abstrakt
Léčba inzulinem stále patří k důležitým terapeutickým přístupům u diabetiků 2. typu, a to zejména při delším trvání onemocnění. I přes dostupnost novějších lékových skupin typu gliflozinů a agonistů receptoru GLP-1, které u mnohých pacientů mohou částečně zpomalit progresi diabetu, zůstává potřeba podávání inzulinu nezbytná u 20-40 % diabetiků 2. typu.
V praxi je u mnoha pacientů s diabetem 2. typu podávání inzulinu často zahájeno později, než by bylo optimální, a to i přes dostupnost inzulinů s lepší predikovatelností účinku a výhodnějším terapeutickým profilem, než tomu bylo dříve. V tomto článku shrnujeme poznatky o účinnosti a bezpečnosti dlouhodobě působících inzulinových analog druhé generace - inzulinu degludek a inzulinu glargin s koncentrací 300 j./ml.
Diskutujeme jejich výhody oproti starším typům dlouhodobě působících inzulinů, rozdíly mezi jednotlivými přípravky a jejich klinické důsledky. Stručně se věnujeme také možnosti jejich využití u nemocných s diabetem 1. typu.