Abstrakt
Kniha má dva díly. Ten první probírá hlavní autory přetištěné Alanem Dundesem plus řadu dalších, které nepřetiskl (byť některé z nich citoval v doporučené četbě). Věnuji se zde také teorii o původu pohádky V. J. Proppa a jeho tzv. formálnímu přístupu; dále ukázce ze strukturální metodologie C. Lévi-Strausse, uplatněné na mýty. Mezi mýty a pohádkami panuje příbuznost, jež je dána právě snem.
Někteří autoři tohoto prvního dílu zastávají ohledně toho, kdo je to, ten Vlk, jednu možnost, jiní druhou. (O jaké alternativy jde, to teď nechci prozrazovat.)
Zvláštní partii představuje výzkum dvou studentek na současnou recepci a propagaci Karkulky u nás, u rodičů a u dět í.
Druhý díl se věnuje už jen jedné alternativě existence postavy Vlka, ve dvou podobách: v deflorační a v "kastrační" (v uvozovkách) variantě. Na pomoc pro "kastrační" variantu je pak podána a analyzována fobie tzv. "malého Hanse" podle Freuda a podle Lacana, k jejichž výkladu se snažím přiložit svou vlastní verzi, podpořenou dějovým sledem podle Proppa.
Závěr tohoto druhého dílu a fakticky celé knihy obsahuje ještě jeden metodologický nástroj, jímž je pojmová mapa Karkulky podle Grimmů a její legenda. Ty mají přesvědčit čtenáře, že moje vybraná alternativa a "kastrační" varianta v ní jsou nosnější než alternativa opačná, a že by bylo škoda, kdyby se Karkulka používala jen jako varovná pohádka. Legenda jmenuje můj finálně přiznaný výklad Karkulky, zejména Myslivcova záchranného aktu a jeho konsekvencí.