Kapitola představuje rozsáhlý výzkum syndromu vyhoření učitelů v České republice. Výzkum byl realizován jako smíšený, kombinoval kvanlitativní metody (na vzorku 2.394 učitelů) a kvalitativní případové studie 12 škol. Data z případových studií pomohla porozumět mechanismu vývoje vyhoření a přinesla i nové podněty k interpretaci výsledků.
Náš výzkum ukázal, že kvantitativním část, která se zaměřila na učitele jako jednotlivce postrádala pohled školy jako významného kontextu pro výsledky a tedy nutnost vnímat individuální data v kontextu školních ke přesnější interpretaci dat.