Abstrakt
V listopadu 2021 uplynulo sto let od narození Františka Listopada (původním jménem Jiřího Synka), českého básníka a spisovatele, který po zkušenosti s protinacistickým odbojem ve čtyřicátých letech emigroval do Francie a v letech šedesátých se natrvalo usídlil v Portugalsku, kde pod jménem Jorge Listopad režíroval divadelní hry, natáčel filmy, vyučoval na univerzitách, a především stále psal. V Lisabonu našel druhý domov a tvůrčí zázemí, v roce 2017 zde zemřel.
Po sametové revoluci se ovšem často vracel do vlasti kvůli spolupráci s divadly a vydávání svých básnických a povídkových sbírek. Zatímco v portugalské kultuře má stálé místo a odkazuje se k němu celá režisérská škola a jeden dosud fungující divadelní soubor, tuzemská literární věda má v recepci jeho tvorby, zejména té po roce 1989, stále určitý dluh.
S výjimkou doslovů neexistují například obsáhlejší vědecké stati reflektující Listopadovu básnickou či povídkovou tvorbu, o jeho původním předválečném zájmu o dětskou literaturu, k níž se po desítkách let vrátil v Lisabonu, se téměř neví. Zajímavostí je jistě i česko-francouzsko-portugalská jazyková situace v jeho dílech a otázka překladu, protože až do listopadu 2021 nebyla, s jedinou výjimkou, žádná jeho poetická tvorba oficiálně přeložená, byla psaná a na jeho přání vydávaná výhradně česky.