Článek se zabývá otázkou, zda je možné institut nesporných skutečností (shodných tvrzení účastníků) využít ve správním řízení. Tento institut je zaváděn do civilního sporného řízení a do trestního řízení s cílem omezit rozsah a předmět procesního dokazování, a tím zrychlit, zlevnit a zefektivnit průběh řízení. Článek vychází z charakteristiky institutu nesporných skutečností (shodných tvrzení) a ze srovnání sporného civilního řízení a trestního řízení na jedné straně a správního řízení na straně druhé a dospívá k závěru, že o užití tohoto institutu senso strictu v obecném správním řízení nelze uvažovat.
Výjimku představují sporné řízení správní a řízení o určení právního vztahu podle správního řádu.