Hlavním tématem příspěvku jsou možnosti vysokoškolského studia znakového jazyka v České republice, v Austrálii a na Novém Zélandu. V textu jsou představeny všechny univerzity a nabízené obory, přičemž důraz je kladen také na uvedení nejvýznamnějších rozdílů v organizaci výuky. V úvodu jsou zmíněny důležité aspekty ovlivňující podobu terciárního vzdělávání v da- ných státech, mezi něž můžeme zařadit např. historický vývoj edukace neslyšících, vznik a vývoj znakových jazyků a národní legislativu, vzdělávání neslyšících v současnosti a vzdělávací systémy
České republiky, Austrálie a Nového Zélandu. Text je zaměřen především na rozdíly v národních kvalifi kačních rámcích, kreditním systému, univerzitní nabídce a organizaci výuky u jednotlivých oborů. Žádný z analyzovaných oborů neopomíná výklad jazykových, kulturních ani historických charakteristik znakových jazyků a teoretická výuka je doplněna praxemi v různých institucích a vzdělávacích zařízeních. Na základě těchto skutečností je možné konstatovat, že i přes rozdílnou organizaci studia jsou porovnávané obory obsahově a rozsahově srovnatelné. Závěrem je před- staven koncept studijní podpory peer learning, který není na českých univerzitách zatím zaveden.