Abstrakt
Slyšící děti neslyšících rodičů (CODA) se již ze své podstaty nacházejí na pomezí mezi kulturou slyšících a kulturou Neslyšících. Většině neslyšících rodičů se rodí slyšící děti, je tedy namístě pokusit se tuto bikulturnost uchopit.
Naším cílem je zjistit, jak se v dětství CODA osob projevoval a jak je ovlivnil střet těchto kultur. Manifestace těchto kultur byla zkoumána v šesti dílčích oblastech v rámci rozvoje CODA dítěte.
Hlavní výzkumnou metodou byly polostrukturované rozhovory se sedmi jedinci z cílové skupiny. Výstupem je souhrn doporučení na obecné úrovni, jakým způsobem k osobám CODA přistupovat a čeho se naopak ve vztahu k nim vyvarovat.
Docházíme k závěru, že jedinci CODA nejsou touto bikulturností nijak negativně zasaženi, jsou schopni se do společnosti standardně začlenit a ze specifik svého dětství především profitovat.