Tématem příspěvku je zobrazení Prahy, intimity a genderu v románu Jedno dopisivanje: Fragmenti romana (Korespondence: Fragmenty románu) (1932) srbské filozofky, feministky a spisovatelky Julky Chlapec-Djordjević (1882-1969). Ač byla původem z Vojvodiny, většinu své aktivní spisovatelské kariéry prožila v meziválečné demokratické Praze (1922-1945), kde se svým kosmopolitním a intelektuálním postojem stala prostředníkem mezi "post-rakouskou", českou a srbskou kulturou.
Studie se zaměřuje zejména na konstrukci ženské hrdinky jako prototypu tzv. "nové ženy" s ohledem na inovativní koncepty lásky, sexuality, touhy a také redefinici rodiny a mateřství. Analyzovaný román je v této perspektivě přirovnáván k románům českých spisovatelek a jejích současnic, konkrétně Pacientka doktora Hegla (1931) Marie Pujmanové a Deset životů (1937) Heleny Malířové. Ve srovnaní s nimi Julka Chlapec-Djordjevć konstruovala genderovou identitu hlavní hrdinky jako mnohem otevřenější a podvratnější vůči dobovým patriarchálním konvencím. Hlavni hrdinka Marija Prohaskova tak reprezentuje převratné filozofické a sociologické myšlenky, které autorka prezentovala ve své feministické tvorbě ve třicátých letech dvacátého století.