Provoz je čilejší než kdy jindy, pořádají se festivaly, budují rozsáhlé archivy, tisknou je blackmetalisté i studenti uměleckých škol, přitom se jim už dávno věštila smrt. Fanziny se zrodily ve třicátých letech minulého století v kruzích fanoušků sci-fi, ale později je dalece přerostly.
Zinoví kutilové si přitom vystačili s nůžkami, lepidlem a levnou tiskárnou. Mediální teoretik Miloš Hroch v původní české studii zkoumá fungování těchto malonákladových publikací a neoficiálních časopisů v post-digitální době, kdy se přesyceni virtualitou vracíme k analogovým médiím.
Jeho práce přináší do mediálních studií radikální koncepty a předestírá novou materialitu médií, v níž je dotek stejně d ůležitý jako informace. Kniha ukazuje odhodlání zinové scény a rekapituluje důsledky digitální revoluce i kyberpunkových snů.
Zatímco dříve byla tvůrčí metoda "vystřihni - nalep" nutnost, dnes je to strategie a volba, která dává příslib nepředvídatelných zážitků v kultuře ovládané algoritmy.