Abstrakt
Když Jan Pavel II. v roce 1981 v encyklice Laborem exercens upozornil, že práce je vlastním klíčem k sociální otázce, nejednalo se o vznešenou frázi a už vůbec ne o úlitbu marxismu, ba ani o polemiku s ním. Cílem bylo spíše připomenout, že problémy moderní ekonomiky a sociální politiky se nevyčerpávají pouze popisem struktur, procesů a anonymních sil, ale že mají jakousi svoji antropologickou konstantu, u níž je třeba začít, chceme-li se dobrat skutečných řešení těchto problémů; tímto antropologickým východiskem, které se osobně dotýká každého z nás, je lidská práce.
Je proto na místě reflektovat vzájemné vztahy mezi světem práce a aktuálními trendy v sociální a ekonomické oblasti a snažit se na jedné straně znovu zjednat jasno v tom fundamentálním, tedy v otázkách smyslu a významu práce a její roli v životě člověka, na druhé straně ovšem také pochopit strukturní procesy dané globalizací, digitální revolucí, daňovou, sociální, rodinnou a vzdělávací politikou, a neuzavírat se přitom ani před snahou nastínit možná řešení existujících problémů. Takovýto soubor úkolů si klade předkládaná kolektivní monografie, která shromažďuje texty českých odborníků z oblasti sociální etiky, sociologie a ekonomie.