Abstrakt
Tento příspěvek se zabývá účinnou lítostí v českém trestním právu, konkrétně tzv. obecnou účinnou lítostí podle § 33 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále též tr. zákoník). Účinná lítost je jedním z důvodů zániku trestní odpovědnosti, které je nutno odlišovat od okolností vylučujících protiprávnost. Hlavním smyslem tohoto institutu a jednoho z důvodů zániku trestní odpovědnosti je ochrana důležitých společenských zájmů (objektů trestných činů) tím, že pachatel je slibem beztrestnosti (zániku trestní odpovědnosti dokonaného trestného činu) u taxativně vyjmenovaných trestných činů motivován k tomu, aby následek, tedy porušení či ohrožení objektu trestného činu napravil nebo zamezil, resp. aby o hrozícím následku činil kvalifikované oznámení.
Cílem příspěvku je jednak přiblížit českou právní úpravu, jednak upozornit na rozdílnosti českého a slovenského přístupu. Příspěvek se blíže nezabývá tzv. zvláštními případy účinné lítosti.