Studie se zabývá charakteristikou českého průmyslového filmu za první republiky (1918-1938) na příkladu podniku Škoda, bývalé zbrojovky a pak jednoho z klíčových strojírenských podniků meziválečných let. Výsledný text je založen na rešerši filmových materiálů dochovaných v Národním filmovém archivu v Praze. V případě Škodovky je korpus dochovaných účelových filmů poměrně velký a rozmanitý. To umožnilo zaměřit se na specifické způsoby spolupráce mezi průmyslem a kinematografií, z něhož následně vyplývá obecnější typologie. Studie sleduje tři typy "práce" prováděné filmy pro společnost Škoda. Prvním z nich je systematická dokumentace moderního továrního zázemí, a tedy vytváření a využívání nové image společnosti, orientované po válce na různá odvětví mírové výroby. Druhou výzkumnou oblast představují narativy o strojírenských výrobcích jako nositelích značky. Za třetí, reprezentace Škodovky se v několika případech stala obrazem společenského významu moderního průmyslu jako takového.
Tento základní rámec lze srovnat s jinými podobnými příklady recipročního vztahu mezi průmyslovými podniky a kinematografií. V jistém směru je příklad koncernu Škoda typický. Zřejmá jsou ale i specifika, spojená zejména se soudobým definováním a stabilizací nového státu či vypořádáním se s militaristickou rétorikou tradičně spjatou se strojírenským průmyslem.