Abstrakt
Příspěvek se zaměří na zahraniční enklávu Zelów v Polsku, kterou od roku 1803 obývali čeští protestanté. Díky zájmu a činnosti Jana Auerhana, Josefa Folprechta a dalších badatelů okolo
časopisu Naše zahraničí, misijních farářů z Kostnické jednoty, byly postupně zmapovány
české zahraniční enklávy. Cílenou krajanskou péči získali Zelowští povědomí o českých dějinách, které bylo podpořeno působením faráře Bohumila Radechovského v letech 1909- 1919. Kostnická jednota se pokusila repatriovat několik rodin ze Zelowa do nově založeného
Československa. Cílem příspěvku je představit tendenční vnímání Zelówa jako diaspory odloučených krajanů a následné nacionalizační snahy krajanské péče typické pro 20. století.