Esej "Nahý Noe. O domově a sixtinských obrazech" se v perspektivě česko-německých vztahů věnuje možnostem pojímaní domova a vlasti (Heimat) a vychází z religionistické teorie rumunsko-amerického filosofa Mircei Eliadeho "Posvátné a profánní".
Domov prezentuje jako axis mundi a tuto interpretaci propojuje s metaforou nahoty (fyzického i psychického obnažení) uvozenou Michelangelovým biblickým výjevem nahého Noema ze stropu Sixitinské kaple.