Abstract
Antifibrotická léčba dramaticky zlepšila životní perspektivu nemocných s idiopatickou plicní fibrózou (IPF), ale i pacientů s plicním postižením při systémové sklerodermii a pacientů s progredujícím fenotypem fibrotizujících intersticiálních plicních procesů. S novou léčbou ale přicházejí i nové výzvy, zejména ve vztahu k léčbě mladších nemocných, u nichž nepředpokládáme, že by antifibrotika byla potenciálně jediným řešením.
Je otázkou, zda by například známý výsledek genetického vyšetření pomohl při rozhodování, jaká léčebná metoda by byla pro pacienta ta optimální. Interpretace takovýchto nálezů není jednoduchá a vzhledem k velmi časté neúplné penetranci nelze predikovat, co konkrétnímu nemocnému geneticky podmíněná abnormalita v čase přinese.
Důsledné sledování vývoje onemocnění a monitorace léčebné odpovědi u nemocných s progredujícími fibrotizujícími intersticiálními plicními procesy (PF-IPP) velmi pravděpodobně přinese odpovědi na tyto zásadní otázky.