Abstrakt
Příspěvek se zabývá fenoménem uprchlických škol v Praze za první světové války. Organizace vzdělávání pro uprchlíky byla do značné míry závislá na finanční podpoře ze strany státu; hodně však záleželo i na pomoci dobročinných organizací, pomocných výborů a činnosti filantropů.
V případě základního, středního a odborného vzdělávání židovských uprchlíků to organizoval především nově založený Školský úřad při Židovské náboženské obci v Praze, který vedl Alfred Engel a vídeňská filantropická organizace, nadace barona Hirsche. Základní školy pro polské a ukrajinské uprchlíky vznikaly zpočátku především díky iniciativě delegátů krakovské arcidiecéze, poté za podpory pomocných výborů pro polské a ukrajinské uprchlíky.
V Praze bylo postupně zřízeno deset základních uprchlických škol a dvě gymnázia zajišťující kontinuitu vzdělávání středoškoláků z Haliče a Bukoviny. V rámci rakouské válečné politiky bylo vzdělávání uprchlíků důležité nejen jako prostředek k zachování kontinuity vzdělávacího procesu dětí mimo domov, ale také jako způsob vyplnění volného času.