Abstrakt
Analgezie a sedace je jedním ze základních terapeutických postupů v intenzivní péči, nicméně zvláště u pacientů na umělé plicní ventilaci má neadekvátně hluboká analgosedace řadu nežádoucích účinků. V posledních desetiletích vidíme celosvětový trend směrem k titrované lehké sedaci umožňující časné odvykání od ventilátoru a zkrácení pobytu na intenzivním lůžku i v nemocnici.
V tomto přehledovém článku je popsána farmakologie nejčastěji používaných léků a strategie analgosedace uměle ventilovaných pacientů. Poslední část je věnována analgosedaci pacientů s akutním syndromem dechové tísně "běžné" i covidové etiologie.
Tito nemocní většinou trpí kritickým respiračním selháním, vyžadujícím relativně agresivní ventilační režim, polohování do pronace a další úkony, pro které je někdy stále nezbytná hluboká analgosedace, ev. svalová relaxace. I u těchto pacientů bychom se nicméně měli snažit o co nejčasnější odtlumení a přechod na prohlubované ventilační režimy se spontánní dechovou aktivitou.