Abstrakt
Studie navazuje na probíhající debatu o "předstátní", kmenové společnosti a povaze její transformace v raně středověký "stát" (regnum). Metodologickým přístupem je uchopení této proměny jako institucionální krize kmenového společenství.
Možnosti detekovat klíčové momenty tohoto procesu jsou testovány na narativních strategiích středověkých kronikářů. Vychází se přitom z předpokladu, že utváření křesťanské panovnické moci probíhalo pod kontrolou církve, které se jí snažila vtisknout podobu, jež by odpovídala charakteristikám daným patristickou tradicí.
Současně těží ze skutečnosti, že aurory těchto textů byli duchovní, jimž byla tato představa vlastní. Pomocí komparativní sondy vyhledává typické výpovědi, které lze považovat za tradiční místa literární paměti v případě komunikace mezi panovníkem a kmenem.
Studie se tímto způsobem pokouší definovat základní strategie, kterými si vládce v perspektivě křesťanského etického diskurzu o moci podřizoval "svůj" lid.