Abstract
Americký filozof Virgil C. Aldrich (1903-1998) vypracoval v sérii studií a jedné monografii (Filozofie umění, 1963) publikovaných mezi čtyřicátými a osmdesátými lety dvacátého století teorii estetického prožitku a jazyka umělecké kritiky, která vycházela především z inspirace Wittgensteinovými poznámkami o aspektovém vidění, vidění-jako (tvořícími jedenáctý oddíl jeho Filozofických zkoumání, 1953).
Ve svém příspěvku bych chtěl představit vývoj Aldrichových úvah o estetické zkušenosti a soustředit se zejména na jeho interpretaci Wittgensteinových poznámek. Pokusím se ukázat, že původní Aldrichův přístup, totiž snaha chápat tzv. vyvstání aspektu (das Aufleuchten eines Aspekts), kterému Wittgenstein věnoval značnou pozornost, přímo jako jakousi protoestetickou zkušenost, je neudržitelný a že sám Aldrich došel ve svých pozdějších textech k revizi tohoto pojetí.
Zároveň budu tvrdit, že ani Wittgensteinovy poznámky k fenoménu aspektového vidění (či vnímání obecně) neposkytují oporu tomuto chápání estetické zkušenosti.