Abstract
Výchozím bodem přednášky bude pojem estetické normy, který představuje integrální součást obecné teorie estetična Jana Mukařovského. Rozpracování tohoto tématu, k němuž se Mukařovský opakovaně ve svých studiích vracel, se opírá o obecnější představu o povaze normy jako takové.
Mukařovský v této souvislosti mimo jin é upozorňoval na skutečnost, že každá norma podléhá neustálé proměně, k níž nevyhnutelně dochází v důsledku jejího uplatňování. Tento Mukařovského netriviální postřeh rezonuje s tzv. paradoxem řízení se pravidlem, který je spojován především s pozdní filozofií Ludwiga Wittgensteina, lze jej ale nalézt např. i u Wittgensteinova současníka Gilberta Rylea, původně však jej naznačil již Immanuel Kant.
S odkazem na různá vypracování tohoto argumentu budu tvrdit, že Mukařovským zmiňovaná proměnlivost norem v závislosti na jejich použití odhaluje povahu vztahu mezi sférou estetickou a mimo-estetickou nikoli jako vzájemně neprostupnou izolaci, ale jako plynulý přechod.