analyzován historický vývoj této problematiky, a to s důrazem na pojetí soukromého a veřejného práva v době přijetí ABGB, v době totalitního státu (po roce 1948) a po té v rámci současného občanského zákoníku. Následně jsou na příkladu právní úpravy přepravy osob demonstrovány silné vazby mezi soukromým a veřejným právem.
Zvláště problematika získání osobních údajů v případě přepravní kontroly nezletilého dítěte, přepravovaného bez platného jízdního dokladu, ukazuje, že existence hranic mezi soukromým a veřejným právem může vést k důsledkům, které se jeví jako zjevně nespravedlivé (vznik dluhu na straně dítěte, za nějž by ovšem měli být voláni k odpovědnosti především jeho zákonní zástupci). Řešení problému nebylo - ve veřejném právu - možné jinak, než novelizací nevyhovující právní úpravy.