Monografie se zabývá problematikou specifických druhů rozsudků, kterými se nevyčerpává celý předmět řízení. Nelze však přehlížet, že pod shodnými názvy se v zahraničních právních řádech jedná svým obsahem o více či méně odlišné úpravy, zejména pokud jde o sledovaný účel.
Monografie obsahuje nejen zevrubnou komplexní analýzu tuzemské právní úpravy mezitímního a částečného rozhodnutí, ale nabízí také široce pojatou komparaci těchto institutů, včetně relevantní zahraniční judikatury. V rámci komparace věnuje autorka zvláštní pozornost také institutu mezitímního určení, a to z důvodu případné inspirace možných budoucích úprav civilního procesu.