Abstrakt
U afatických osob mluvících česky ověřuji následující předpoklad stanovený Jakob et al. (2011): čím je afatický člověk řečově omezenější, tím více gest během interpretace příběhu produkuje. Bylo zjištěno, že počet slov produkovaných afatickými osobami se liší, částečně v závislosti na konkrétním typu afázie.
To platí zejména na obou koncích škály - lidé s velkým poškozením řeči používají největší množství gest, lidé s nízkým poškozením řeči používají gesta v menší míře. V rámci klasifikace sémantických gest se zaměřuji zejména na ikonická a deiktická gesta.
Navíc předpokládám, že symbolická gesta (tedy emblémy) se v řeči afatických osob nevyskytují, protože afatické osoby preferují gesta, která zobrazují děj co nejkonkrétněji. Moje data korelují s jinými studiemi zabývajícími se tímto tématem - afatičtí lidé používají gesta záměrně, aby nahradili svůj verbální nedostatek.
Většinou přitom používají velmi konkrétní (ikonická) gesta, která jim umožňují přenášet velké množství informací.