Kniha zkoumá marnost jako filosofický pojem a probírá rozličné významy a asociace tohoto slova. Sleduje linii jdoucí od starozákonní knihy Kazatel a jejího latinského překladu od sv.
Jeronýma k nihilismu (Nietzsche, Tartaglia, Llanerová) a absurdismu (Camus, Marmysz) včetně absurdního divadla (Beckett, Havel, O'Neill). Zmíněná je i filosofie konečnosti (Hodrová, Dasturová) a skepticismus.
Druhá část knihy se zaměřuje na etické důsledky plynoucí z náhledů první části se zvláštním zaměřením na debatu mezi ateismem a náboženstvím (Emerson, Poe, Halík, Sacks, Žižek).