Studie pokládá otázky k povaze kognitivní poetiky v dnešním kontextu a zamýšlí se nad tím, jakou inspiraci mohou kognitivní lingvistika, etnolingvistika či další podobně orientované přístupy přinést studiu a interpretaci uměleckých textů. Pokouší se vysvětlit alespoň zhruba různé polohy kognitivní poetiky (neurokognitivní, kognitivnělingvistická, literárněkognitivní, kognitivněsémantická) a ukazuje, že v základních konturách lze chápat kognitivní poetiku jako jisté pokračování či modifikaci přístupů lingvoliterárních, které mají v moderní české bohemistice nezanedbatelnou tradici.