Abstrakt
Cílem studie je porovnat princip inovace ve filosofii řeči francouzského fenomenologa Maurice Merleau-Pontyho a v estetice českého strukturalisty Jana Mukařovského. Třebaže východiska obou autorů jsou vzdálená, ukazuje se, že inovaci považují oba za určující faktor, který umožňuje jednotlivci i celé společnosti, aby oživovali zavedené konvence, a tím se hlouběji poznávali a vyvíjeli.
Prolnutí přístupů obou autorů se zřetelně ukazuje na jejich vztahu ke strukturalismu švýcarského lingvisty Ferdinanda de Saussura. Obdivují jeho "princip diference", ale na rozdíl od Saussura jej využívají k vysvětlení inovativních jevů.
Jak Merleau-Ponty, tak Mukařovský nacházejí na strukturalismu jisté limity. Oba se kloní k názoru, že veškerou skutečnost nelze redukovat na jazykovou strukturu, neboť existují aspekty skutečnosti, které se strukturaci vzpírají.
Merleau-Pontyho vedou k tomuto stanovisku fenomenologické motivace: je třeba zohlednit vnímaný svět s jeho smyslově pociťovatelnými, t ělesnými aspekty, jež proudí řečí jako jakési mezery či ticho. Mukařovského k mezím strukturalismu postupně vede vědomí o komplexitě uměleckých děl jakožto nejvýznačnějšího typu inovativních jevů.
Díla oslovují vnímatele nejen neotřelým uspořádáním významů, ale i "dojmem hluboké trhliny", jež vztahuje vnímatele k nestrukturovatelné realitě.