Úvodní studie s titulem "Epitome de Caesaribus a její význam v moderním bádání o pozdněantické historiografii" představuje dobový a literární kontext vzniku anonymně dochované Epitome de Caesaribus, rozkrývá původně zamýšlený význam jejího moderního názvu, který dosud byl v českém a slovenském prostředí podáván zkresleně, a mapuje pokusy o identifikaci jejího autora, z nichž ovšem žádný nedosáhl širšího uznání. Největší zájem však Epitome budí proto, že v jejím textu lze poměrně dobře rozlišit prameny, z nichž její autor čerpal a mezi nimiž byl při nejmenším jeden, ale spíše dva dnes nejen ztracené, ale buď zcela neznámé a jen moderními badateli rekonstruované, což je případ tzv.
Enmannsche Kaisergeschichte, anebo identifikované s dílem známým jen jménem autora a možná názvem, což je případ tzv. annálů Nicomacha Flaviana, nicméně oprávněnost této identifikace je předmětem sporů. Protože na základě textu Epitome je možné i žádoucí o těchto dílech dále bádat, je celá diskuse velmi podrobně zmapována.
Překlad Epitome do češtiny je první moderní a komentovaný.