Před 19 lety byly do klinické praxe povoleny "kopie" originálních monoklonálních protilátek, které byly označeny názvem biosimilární léčiva. Přes počáteční rozpačité přijetí odbornou veřejností je dnes nezpochybnitelné, že jejich implementace v praxi byla jednou z nevýznamnějších změn, která vedla ke zvýšení dostupnosti biologické léčby, snížení nákladovosti a v konečném důsledku také ke změnám v léčbě i v monitorování pacientů s idiopatickými střevními záněty.