Abstrakt
Kniha se zabývá vybranými klíčovými problémy metodologie vědy. Kniha obsahuje tři tématické okruhy, jímž odpovídá i členění do tří kapitol. První kapitola se zabývá problémem paradigmatu. Je založena na analýze Kuhnovy knihy Struktura vědeckých revolucí. Tomu odpovídá i členění první kapitoly. První paragraf upozorňuje na potřebu rozlišení mezi termínem "paradigma" a pojmem "paradigma". K tomu je využita klasická sémantická analýza (Ogden, Richardson, de Saussire). Toto rozlišení pak umožňuje vést podrobnou analýzu kuhnovských problémů označených jako normální věda, řešení vědeckých záhad (hlavolamů), vědecké společenství (vědecká škola), vědecká revoluce. Další dva paragrafy se zabývají otázkou nesouměřitelnosti paradigmat, explanačním a výkladovým paradigmatem jako dvěma typy paradigmat vědeckého zkoumání. Autor (inspirovaný Hempelovým explanačním modelem) navrhuje model subsumpce pod teorii pro tzv. semisilné teorie. Závěrečný paragraf první kapitoly na případu ekonomie ukazuje na genezi nového paradigmatu (behaviorální ekonomie).
Druhá kapitola je rozčleněna do dvou paragrafů. V prvním je podána charakteristika Lakatosovy metodologie vědeckovýzkumných programů. Jsou podrobně charakterizovány klíčové prvky a procedury vědeckovýzkumného programu: tvrdé jádro, teoreticky progresivní teorie, empiricky progresivní teorie, regresivní (degenerovaná) teorie, pozitivní heuristika (pravidla rozvíjení výzkumného programu), negativní heuristika a vědecká revoluce. Lakatos svoji metodologii vědeckovýzkumných programů rozvíjí a aplikuje výhradně na případu přírodních věd. Autor ukazuje, že Lakatosovu metodologii vědeckovýzkumných programů je možné použít i v oblasti jiných věd. O tuto aplikaci se pokouší druhý paragraf knihy. Je zkoumán případ z oblasti politologie a veřejné politiky. Konkrétně jde o model MSF (Multiple Stream Framework), který je založen na dvou hypotézách (analogie tvrdého jádra) o prosazování agendy a rozhodovací činnosti ve veřejné politice. Třetí kapitola vymezuje pojem "volba přístupu ve vědeckém zkoumání" a poté se v kapitole čtvrté pokouší formulovat východiska nového přístupu ke zkoumání trajektorie sociálních a historických jevů. Autor jej pojmenovává "historickoevolucionistický přístup". Historickoevolucionisticý přístup umožňuje nalézt odpovědi na otázky, jaké klíčové události (body) můžeme na vývojové trajektorii zkoumaného jevu odhalit a jakou roli sehrály tyto události ve vývoji zkoumaného jevu. Nástrojem ke "stopování událostí" na vývojové trajektorii je retrográdní analýza. Tato metoda umožňuje na historickoevolucionostické trajektorii odhalit různé události a vlivy dějinného vývoje, které mají např. formu "historických reziduí" a "zapuštěné historie". Na historickoevoluční trajektorii zaznamenáváme uzlové body, větvení, vývojové přehlradníky. zlomy (disrupce) i "slepé dráhy". Tyto, v knize blíže vysvětlované pojmy, umožňují identifikovat a analyzovat různé druhy historických událostí a vlivů na vývoj společnosti. Historickoevolucionostický přístup je demonstrován v závěrečném paragrafu - a to na příkladu historického vývoje veřejné správy v českých zemích.