Obsahem staroseverských ság je vždy v první řadě jednak příběh, jednak komentář k různým společenským jevům, zatímco zobrazení každodenní reality je v nich odsunuto do pozadí. Přesto se v nich setkáváme i s popisy různých zábav - především proto, že se takové scény často podílejí na konstrukci dějové linie příběhu i na vytváření společenského komentáře.
Na rozdíl od zahálky (ve smyslu pasivního nicnedělání) jsou kratochvíle (ve smyslu organizované kolektivní zábavy) nejen obvykle pozitivně přijímané, ale tvoř í nedílnou součást společenských vztahů, jež jsou předmětem ság. Důležitým aspektem kratochvílí je v tomto ohledu jejich veřejný, kolektivní charakter.
Scéna s motivem hry může sloužit jako pouhá předzvěst či paralela závažnějších činů, ale jindy může mít zdánlivě bezvýznamná šarvátka během veřejně konaných sportovních her závažné důsledky. V jiných případech koncept "pouhé hry" naopak dovoluje postavám zachovat mír i po násilném střetu při zápasu, protože se na tuto situaci nemusejí vztahovat společenská pravidla uplatňovaná v případě skutečného boje.
Vždy záleží jednak na okolnostech v rámci děje, jednak na významu dané scény coby společenského komentáře. Pokud si všech těchto aspektů epizod o hrách, zápasech a hostinách v ságové literatuře všímáme, mohou nám prozradit mnohem víc než jen to, jak se staří Seveřané bavili.