Pravidla pro založení mezinárodní příslušnosti v nařízení o dědictví představují komplexní úpravu, která neponechává prostor pro aplikaci národních pravidel, ani pravidel v mezinárodních smlouvách. Výjimku představují pouze jurisdikční pravidla v některých bilaterálních smlouvách o právní pomoci, které se dle čl. 75 použijí před nařízením o dědictví přednostně.
Pravidla pro založení mezinárodní příslušnosti v nařízení o dědictví se použijí i v případech, kdy zůstavitel byl občanem třetího státu nebo měl na jeho území poslední obvykl ý pobyt. Jsou formulována takovým způsobem, aby soud členského státu EU, který projednává pozůstalost, rozhodoval, pokud možno, dle svého dědického práva.
Za určitých podmínek lze tak v případě, kdy si zůstavitel za života zvolil rozhodné právo některého členského státu, přenést v rámci EU mezinárodní příslušnost ze soudů státu posledního obvyklého pobytu zůstavitele na soudy státu, jehož právo bylo zvoleno.