Pravidla pro založení mezinárodní příslušnosti v nařízení o dědictví představují komplexní úpravu, která neponechává prostor pro aplikaci národních pravidel, ani pravidel v mezinárodních smlouvách. Výjimku představují pouze jurisdikční pravidla v některých bilaterálních smlouvách o právní pomoci, které se dle čl. 75 použijí před nařízením o dědictví přednostně.
Pravidla pro založení mezinárodní příslušnosti v nařízení o dědictví se použijí i v případech, kdy zůstavitel byl občanem třetího státu nebo měl na jeho území poslední obvyklý pobyt. Jsou formulována takovým způsobem, aby soud členského státu EU, který projednává pozůstalost, rozhodoval, pokud možno, dle svého dědického práva.
Za určitých podmínek lze tak v případě, kdy si zůstavitel za života zvolil rozhodné právo některého členského státu, přenést v rámci EU mezinárodní příslušnost ze soudů státu posledního obvyklého pobytu zůstavitele na soudy státu, jehož právo bylo zvoleno.