Abstract
Reaktualizace feminismu druhé vlny se dnes děje většinou skrze připomínání jednotlivých aktérek tehdejšího dění, jejich teoretických textů, uměleckých děl nebo i výsledků a praxe jednotlivých kolektivních feministických projektů. Z těchto fragmentů se jen těžce skládá obraz tehdejšího masového feministického hnutí, které se ve svých rozměrech již více neopakovalo.
Přednáška se pokusí v základních obrysech nastínit, kdo byly ženy a umělkyně zapojené do tehdejších aktivit, z jakých sociálně-ekonomických zázemí pocházely a jak se hnutí utvářelo. Současně se zaměří na vztah československé feministické tradice i současné praxe k Západu jako inspiračnímu zdroji na hranici mezi přijímáním progresivních politik a implementací problematik, které nejsou místnímu prostředí vlastní.