Abstrakt
Jak se proměňovaly literární reprezentace žen na přelomu osmdesátých a devadesátých let? Jakou roli zde hrála oficiální státní ideologie a jakou naopak tzv. "západní feminismus", který v českém kontextu začal být po roce 1989 recipován? Jak dnešní feministické proudy v bohemistice reflektují narativ o vývoji feministické kritiky? Současný feministický diskurz v rámci české literární vědy stále opakuje tezi, že socialistická ženská emancipace byla jen jakýmsi vyvlastněním meziválečné feministické agendy, která byla obnovována teprve po roce 1989. Literární texty osmdesátých let ale obsazují silné ženské hrdinky, zaměstnané ženy, kamarádky, matky, jež tematizují problematičnost dvojího břemene nebo hledání rovnocenného partnera. Přestože tyto texty nemůžeme označit za feministické, říkají nám mnoho o tom, jak socialistická ženská emancipace působila na sebeurčení žen.
Ve svém příspěvku budu analyzovat tzv. ženskou četbu osmdesátých a devadesátých let a pokusím se propojit literaturu určenou pro ženy (tedy nikoli jen od ženských autorek) se situací knižního trhu a dalšími materiálními hledisky vzniku textů. Budou mě zajímat autorky jako Carola Biedermannová, Zdena Frýbová, Eva Hauserová, Jaroslava Kolárová, Slávka Poberová, ale také autoři jako Vladimír Páral nebo Michael Viewegh. Zajímat mě bude také způsob, jakým současná feministická literární věda toto období recipuje.