Abstract
Fenomén „dohánění Západu“ bývá s 90. lety spojovaný zejména v oblastech ekonomie, demokracie nebo občanské společnosti. Tato vůle k dohánění ale neplatila všude: minimálně od 80. let se česká intelektuální i literární vrstva vymezovala například vůči feminismu nebo mírovému hnutí (Havlova Anatomie jedné zdrženlivosti).
V příspěvku budu zkoumat výhrady vůči západnímu feminismu v literatuře a literární kritice, zaměřím se zejména na autorky sci-fi (Hauserová, Biedermannová) a dívčích románů (Poberová). Tyto tendence porovnám se známějšími akademickými diskusemi o ne/přijetí feminismu v českém kontextu a obrazy bláznivě vyhrocené feministické demagogie (Škvorecký).
Zaměřím se na to, jak jsou reprezentovány v literatuře i literárněkritických diskusích.