Abstrakt
ABSTRAKT: Článek se zaměřuje na aktuální trend zvyšování kvality vzdělávání, který přináší zvýšené nároky na kompetence učitele při zavádění diferencované výuky u žáků 1. stupně základní školy v heterogenně složené třídě, a to od samého počátku školní docházky. Ministerstvo školství ve své Strategii vzdělávací politiky České republiky do roku 2030 + zdůrazňuje ve výuce didaktické postupy, které umožní diferencovat výuku dle potřeb žáků.
Mnozí učitelé k tomu nicméně nejsou dostatečně připraveni a relevantní odborné literatury a výzkumných šetření, které by jim v praxi pomohly, je velmi málo. Předložená vícepřípadová studie shrnuje nejnovější poznatky z této oblasti, analyzuje pojem vnitřní diferenciace, nejen její kognitivní aspekty, ale i sociální dimenze vyučování.
Jako důležitou podmínku pro realizaci vnitřní diferenciace zdůrazňuje znalost konkrétních žáků a jejich individuálních zvláštností. Popisuje analýzu pedagogického prostředku diferenciace obsahu učiva, zejména diferenciaci obtížnosti učiva, rozsahu učiva, časové hledisko, využití Bloomovy taxonomie vzdělávacích cílů a implementaci schémat skupinové práce ve výuce.
Předmětem zkoumání vícepřípadové studie je především přínos diferencované výuky pro individuální osobnost každého žáka a jeho plnohodnotné vzdělávání. Data z nichž tato studie vychází byla sesbírána u pěti učitelů, v pěti školách v Pardubickém, Středočeském a Hradeckém kraji se zacílením na hlavní předměty český jazyk a matematiku v 1.-5. ročníku základní školy.
Výzkumné šetření probíhalo jednou v týdnu v roce 2021 a 2022.