Abstract
Z ústavního pořádku vyplývá požadavek na bezplatnost vzdělání v základních a středních školách i princip zákazu diskriminace, pokud jde o zaručení základních práv a svobod. Idea rovného přístupu ke vzdělání zvláště naléhavá díky významu vzdělání pro sociální mobilitu jednotlivce. Tyto ústavní hodnoty reflektuje též zákonná úprava, zejména ve školském zákoně.
Článek si klade za cíl nejprve na judikatuře Ústavního soudu popsat, co je obsahem principu bezplatnosti základního vzdělání, následně rozebrat právní úpravu zákazu diskriminace se zřetelem ke vzdělávání a poukázat na možná problematická místa.
Dále příspěvek podrobně analyzuje zákonnost zohledňování náboženského vyznání uchazeče o studium na církevní škole a rozebírá vybraná kritéria, které školy v řízení o přijetí dítěte k základnímu vzdělání využívaly.