Abstrakt
Cílem příspěvku je za užití dosud poměrně opomíjených pramenů osobní povahy uložených v Rodinném archivu Kinských, Kostelec nad Orlicí, rekonstruovat nejen obraz každodennosti na jednom ze šlechtických sídel v Československu, respektive v Protektorátu Čechy a Morava, ale rovněž dokumentovat sociální vazby a zvyklosti této svébytné společenské skupiny. Rodina kosteleckých Kinských se do hledáčku nacistické správy dostala především svým aktivním vystoupením v tzv. šlechtických deklaracích, zvláště té vůbec první u prezidenta E.
Beneše v září 1938, která mu byla přednesena právě osobou Františka Kinského. Tento krok zkomplikovat kosteleckým hrabatům život v protektorátu nejen vnucenou správou, ale rovněž odsouzením k trestu několikaletého odnětí svobody tehdy již pětašedesátiletého Františka KInského.
Vzhledem k jasně vymezenému postoji vůči českému, potažmo československému státu, jistě nepřekvapí, že i kostelečtí Kinští se podíleli na osvobozovacích akcích v květnu 1945. Nedílnou součástí badatelského přínosu k dějinám mentalit považuje autorka právě i obraz prožívání těchto významných dějinných a rodinných mezníků kosteleckých Kinských v době nacistické okupace, které, pokud vůbec byly doposavad zpracovány, pak pouze na základě pramenů institucionální povahy.